Vozit děti za kolem je fajn, dopřejte jim při tom ale i něco navíc, říká fyzioterapeut Miloš Matejov, který se léta staral o naše nejlepší bikery.

Miloš je už nějaký čas sám rodič a pravidelně bere svého kluka na vyjížďky ve vozíku za kolo. Konzultovali jsme s ním finální podobu závěsného lůžka pro nejmenší, které jsme vyvinuli pro náš jednostopý vozík Kolofogo. Zajímalo nás samozřejmě i to, jestli je vůbec dobrý nápad brát na takové výlety děti mladší 6ti měsíců.

„Vozíky za kolo jsou rozhodně bezva, rodičům se díky nim otevírá úplně nový rozměr trávení společného času s dítětem. Člověk by jen měl mít soudnost a neblbnout. Ale to platí o všem, co děláme,“ říká Matejov.

Všichni chceme trávit s dětmi co nejvíc času. Rádi bychom ale sem tam ukradli chvilku i na své koníčky a cyklistika patří v poslední době k těm nejpopulárnějším. Pohyb, při kterém si člověk skvěle vyčistí hlavu. Takže proč to nespojit?

Tuzemské silnice nicméně nejsou žádná sláva, na děravých asfaltkách s odpadávajícími krajnicemi se jakž takž vyhnou dvě auta, natož aby se ještě vyhýbala bikerům, kteří za sebou navíc táhnou vozík. Takže ideální je zmizet v lese. Ideálně s jednokolkou, která projede všude.

„Co se jízdy v terénu týče, základ je, aby byl vozík dobře odpružený,“ zdůrazňuje Miloš ve své litomyšlské ordinaci. Před sebou má kafe a dlouhý seznam všeho, co si na nás připravil. Vycházet bychom podle něj měli hlavně z toho, že je dítě ve vozíku fixované, tudíž prakticky nehybné.

„Je bezva, že je s vámi, že s vámi tráví čas. To je to, co vnímá především. Fajn je samozřejmě taky to, že to trochu drncá, to mu stačí,“ usmívá se Miloš. „Starší děti si už dokážou užít i samotnou jízdu, u těch mladších s tím ale nepočítejte. Zážitek je to v každém případě, nicméně nepředpokládejte, že ti nejmenší nějak vnímají výhled ven,“ dodává.

Hlavní jsou ruce a nohy

Vozit i děti mladší 6ti měsíců? Proč ne? Ale až od 3-4 měsíců, když už udrží hlavu. Ošetřit by se podle Miloše měly navíc dvě věci. Předně fakt, že se dítě ve vozíku prakticky nehýbe – trpí tím hlavně nohy. „Nohy zapojovat,“ doporučuje. „Nechávejte v prostoru nohou volný prostor, aby s nimi dítě mohlo kopat. Doporučuji ještě přikrýt lehkou dečkou, a to i v létě,“ navrhuje Matejov.

Druhá věc už přímo souvisí s jeho profesí fyzioterapeuta: „Ruce,“ říká lakonicky, „nejlépe, aby s nimi dítě mohlo hýbat, ideálně, aby je sem tam dostalo až do pravého úhlu k tělu,“ tvrdí. Vida, takže taková závěsná hrazdička s hračkami má i svou terapeutickou roli. „Jasně, dítě se jednak hračkami zabaví a jednak pohybuje žádoucím způsobem rukama – zapojuje při tom zádové svaly,“ tvrdí Miloš.

Helmu do vozíku by ale dětem nedával. „Jízda má na dítě relaxační účinek. Většinou usne a tělo se tak uvolní. Hlava, byť podepřená opěrkou, má tendenci padat. Když je na ní ještě helma, padá tím spíš – tloušťkou helmy se totiž dostává nepřirozeně dopředu,“ podotýká Miloš s tím, že dostatečnou ochranu dítěti zajišťuje konstrukce vozíku v kombinaci s pětibodovými bezpečnostními pásy.

Samotný pohyb hlavou je přitom taky žádoucí. „Ideální je, když dítě jednou za čas hlavou otočí. Rodiče mu za tím účelem můžou na postranní fólii nalepit nějaké obrázky, za kterými se bude otáčet,“ radí fyzioterapeut.

Co se miminkovníku týče, doporučuje jej za kolem používat od 3-4 měsíců věku, maximálně do jednoho roku věku, záleží na tom, jak rychle se dítě vyvíjí. Do sedačky by jej usazoval zhruba od půl roku věku. Důležité je, aby už dítě zvládlo samo sedět. „Tedy, že se do sedu zvedne samo, ne že ho rodič zvedne za ruce a zvolá „hurááá, naše dítě už sedí!“ upřesňuje Miloš.

Pokud jde o délku vyjížďky, doporučuje Matejov maximálně dvě hodiny denně. „Ideální je dělat přestávky. Taky jsem si všimnul, že k vozíku přiděláváte odrážedlo. To je super věc. Dítě se může chvíli vést a chvíli jet samo,“ podotýká fyzioterapeut a dodává, že pro malé děti je dobré vzít s sebou na výlet deku a během přestávky ho pak na ní nechat lézt.