Co svět světem stojí, tahá s sebou člověk z místa na místo nejrůznější věci – ať už v ranci na holi přes rameno, na koni, na oslu, na velbloudovi atd. A čím víc možností a prostoru mu nabídnete, tím větší mu uděláte radost.

S výrobou tažných vozíků jako takových začínala ve 20. letech 20. století i značka Jaguar – její zakladatel William Lyons si původně otevřel malou dílnu na výrobu postranních vozíků k motocyklům Swallow (vlaštovka).

Není divu, že si vozíky za kolo i motocykl získaly rychle oblibu; daly se v nich převážet nejen věci, ale i spolujezdci. I u bicyklů se už tehdy experimentovalo se se sajdkárou, jak dokazuje foto z německého Spolkového archivu.

Tím to začalo a na dlouhou dobu i skončilo (alespoň u bicyklů). Po druhé světové válce vozíky vystřídaly nosiče a sedačky, které se upevňovaly na rám mezi řidítka a sedlo.

Sériová výroba přívěsných vozíků za kolo pro děti se rozběhla v 70. letech v USA ve státě Oregon. Právě tam zakotvil s výrobou nejrůznějšího vybavení pro nadšený a pravověrný cyklisty jistý Alan Scholz. V Severní Dakotě, odkud přišel, zas tolik bikerů nebylo (tam frčej víc káry, a čím větší, tím lepší). V Oregonu vyvinul v roce 1978 první vozík značky Burley.

I další legendární dvoukolák přišel ze zámoří, tentokrát ale z Kanady. Za dnes už neexistující značkou Chariot Carriers stál nadšený triatlonista Dan Britton, který s prvním svým vozíkem přišel na trh v roce 1992. Postupně jej vylepšoval tak, že se dal použít i jako kočárek a dalo se s ním dokonce i běhat na běžkách.

V roce 2011 Britton svou firmu prodal švédskému konglomerátu Thule, který jej pod svou značkou a s dílčími úpravami prodává dodnes.

První jednokolku postavil v roce 2001 německý rámař Florian Weismann. Uznávaný fajnšmekr se věnuje hlavně vývoji, dělá špičková kola na zakázku a nikdy nerozjel sériovou výrobu v pravém slova smyslu.

Vozík koncipoval jako jednoúčelovou věc – je z lehčené oceli a nedá se složit, ani použít jinak, než jen za kolo, ale váží jen 10 kg. Dnes jej sériově vyrábí firma Tout-Terrain.