Měli jsme dnes ve fabrice na návštěvě reportéra Honzu Němce ze serveru MTBS.cz a bavili se mimo jiné i o tom, co jsou největší přednosti našeho vozíku. Řeč přišla i na vozíky obecně. I Honza jeden využíval a najezdil s ním fůru kilometrů.
Lidé, kteří nás oslovují, řeší v zásadě dva problémy. První skupina začíná otázkou, jestli je to vůbec bezpečný, jestli rodiče nejsou sobci, kteří chtějí jen alibi, aby se mohli i s dětma věnovat svejm koníčkům, v tomhle konkrétním případě ježdění na kole. Dost dobře nevím, jak na to odpovídat, protože sobci jsme od přírody všichni – nevymysleli jsme nakonec klasickej kočárek proto, abychom měli alibi chodit ven? ? Druhá skupina lidí pak řeší, v čem je výhoda právě toho našeho řešení. V čem je naše jednokolka KoloFogo lepší než klasický dvoukolák.
Můžu mluvit jen za sebe. Ostatně, nic jinýho než vlastní zkušenosti by mi ani lidi nevěřili ? Vozík jsme si pořizovali proto, že jsme v něm viděli alternativu ke klasickýmu kočárku. Alternativu, která umožňuje s dítětem podnikat víc věcí. Krom testů neexistují žádný relevantní studie, který by vozíky velebily, nebo naopak zavrhovaly – tvrdily by, že by se dík nim z dětí stali zručný a nadšený bikeři, nebo naopak lenoši (v horším případě že by to mělo negativní vliv na jejich zdraví a vývoj).
Vozík jsme tudíž neřešili až v okamžiku, kdy jsme s dětmi chtěli vyjet na kole. V takových případech se lidi obracejí buď na půjčovnu, nebo si pořídí sedačku. Od začátku jsme ho pojímali jako vozík a kočárek v jednom.
Co se bezpečnosti týče, měl jsem vlastně jedinou obavu, a to ze silnic, potažmo z aut. Silnicím jsme se proto snažili důsledně vyhýbat. Rám každého dobrého vozíku je lehký a přitom bytelný, konstruovaný tak, aby se dítěti nic nestalo ani v krajním případě, že by se například obrátil na bok. Dítě je uvnitř upoutaný pětibodovými bezpečnostními pásy, přitom má dost prostoru a volnosti, aby se nebortilo v jedné jediné poloze. Když se k tomu přidá kvalitní odpružení, které tlumí případné větší nárazy, není důvod se o dítě bát.
Snažíme se o tom pořád dozvědět víc. Z dětí vypadne jen to, že je to baví, nebo že se cestou dobře prospaly. Rentgenový snímky taky nedokazujou, že by si jakkoliv hnuly páteří nebo jinak trpěly. Podle fyzioterapeuta Miloše Matejova, který nám pomáhal vyvinout vlastní závěsný lůžko pro nejmenší, dělá jízda dětem dobře. Nevnímají ji sice tak jako my, daleko nejdůležitější pro ně je, že jsou s náma, ale baví je to.
Další důležitá věc je už jen na nás. Nepřehánět volbu terénu ani délku trasy, kterou s dítětem urazíme. Když už ji naplánujeme delší, měli bychom dělat přestávky. Ostatně, i proto jsme k vozíku přidali odrážedlo, aby se dítě čas od času mohlo samo projet a protáhnout ?
A co se jednokolky týče? Přišli jsme s ní právě proto, abychom lidi vyhnali ze silnic do terénu. Protože jedno kolo si s lesem poradí líp než dvě. A všechny hupy, kořeny a kameny na cestě pěkně „vyžehlí“ tlumič.
Tož tak. Jen na okraj ?
