Skvělý začátky. Jak jinak?

Nééé, nebojte, nebudu nikoho zatěžovat líčením úplných začátků (kdo ví, třeba se k tomu jednou přece jen dostaneme). Fakt, jakože na ostro, to začalo v lednu 2016.

Byli jsme dva – já a Martin Carva. Pár přípravků na sériovou výrobu a dlooouhej seznam věcí a mašin, který je potřeba sehnat, abychom mohli začít ten náš kočár KoloFogo vyrábět sami, ne zakázkově jako do tý doby.

Vypadalo to neuvěřitelně, ale měli jsme kliku (člověk tomu samozřejmě musí jít dost naproti, minimálně zvednout telefon a obvolávat všechny, kdo by mohli pomoct – když pro to něco děláte, ono to nakonec vždycky vyjde).

Dík kamarádovi, který tou dobou zrovna vyřazoval pár starších mašin, se povedlo sehnat aspoň to základní vybavení. Když jsme to pracně natahali do pronajatý dílny, měli jsme oba velkou radost. Martin teda o dost menší než já, páč dobře věděl, že to zdaleka není všechno. Ostatně, brzo mi to mělo dojít. Martin byl tak diplomatickej, že mi to dávkoval postupně (co všechno je ještě potřeba dokoupit/sehnat).

No jo, tak to vypadalo na začátku. A to už bylo fajn. Nejvíc práce dalo nastěhovat do dílny tu vysokou italskou frézku SIMA Rossi společně se stejně vysokou pásovou pilou. Vysoký a široký k tomu. Bouralo se vosto pryč, abychom je dostali dovnitř. Než se to povedlo, postály si obě pár týdnů venku před fabrikou…

Pak se odehrál zhruba následující dialog:

Pavel (nadšeně): „Tak ty mašiny zkusíme připojit a rozjedeme to, nééé?“

Martin (opatrně): „No, ehm, kotoučová pila dobrý. Zakružovačka super, ale potřebujeme nechat udělat rolny. Svářečky OK, ale potřeboval bych konektor pro propojení s hořákem. Tady ty piny, co z toho koukaj, jsem v životě neviděl. Dá se to sehnat? Taky svářecí kuklu, ideálně s odsáváním. Frézka OK, ale nemáme žádný nástroje, nemluvě o tom, že chybí upínací trn…“

Pavel: „Aha, tak to sepíšeme, ne?“

Martin (opatrně): „Začal bych ponkama. Potřeboval bych nějakou rovinu. A pořádnej svěrák. Taky pořádný strojní svěráky budou potřeba…“

Pavel: „Aha…“

Proces dovybavování výroby neskončil dodneška. Jen dík Martinově nezměrný trpělivosti a diplomacii jsme se z toho nezbláznili. Zpětně si říkám, že je zázrak, že z toho Martin neutekl…