Výroba je peklo na Zemi, ale současně tak ohromná výzva, že vám to prostě nedá, abyste se s ní neporvali.

Neustálý vylepšování je to, co nás v KoloFogoskokově žene dál. Tak nějak pořád věřím v to, co tvrdí Milan Zelený, asi jedinej českej ekonom, kterýho ještě od dob studií sleduju. Líbí se mi jeho romantická myšlenka relokalizace (stručně řečeno idea, že bublina čínský nadprodukce jednou splaskne a výroba se dík novým technologiím aspoň zčásti vrátí k nám).

„Relokalizace je kriticky závislá na růstu produktivity. Jde ovšem o produktivitu moderní, lokální, tj. založenou na individualizaci, kustomizaci a malých výrobních dávkách,“ říká k tomu pan profesor. A těch pár slov je důležitejch. Produktivita znamená, že budeme fakt dobře využívat čas, kterej jsme si na práci vyhradili. Není to o tom, že budeme v práci trávit 10 a víc hodin denně. K čemu? Člověk je reálně schopen opravdu produktivního výkonu tak 3 hodiny denně (suma sumárum za celý den).

Manuálně samozřejmě zvládne klidně i těch 10 hodin, ale to se dostáváme k čínské rutině bez přidané hodnoty. Když toho samýho klučinu, který by jinak dřel 8 – 10 hodin denně monotónně jednu věc, postavím každý den před nějaký problém typu vylepšení toho a onoho, smrskne se najednou jeho výkonnost jen na ty 3 hodiny.

Jenže přesně o tohle přece jde. Já nechci, aby bezmyšlenkovitě drtil podobně jako Čcheng-Liu kdesi v provinci S‘-čchuan (ekonomický nesmysl, už proto, že mi to stát velezdaněním práce komplikuje násobně víc, než vládnoucí kuliové v S‘-čchuanu tamním klecovým výrobnám).

A tak se konečně dostávám k titulku a k meritu věci – kouzlo je skutečně v detailu. A v naší branži je těch detailů fakt mraky (popravdě bohudík, žene vás to a dostává dál ? Když to shrnu – na začátku je nápad, pak přijde ke slovu designér, pak konstruktér, výroba a nakonec obchod. Detaily řeší jak nápad, tak designér, tak konstruktér a následně výroba a obchod. Když se konečně všechno povede sladit, nastává další fáze.

Řekněme, že už jste tak daleko, že prodáváte. Abyste si vytvořili dostatečnou rezervu na další vývoj, musíte se ohánět. Jste rádi, že to všechno jakž takž drží pohromadě, ale vyjde to hodně draho. Designér neustupuje ze svých pozic, ale nenabízí řešení, konstruktér jen krčí rameny… Výroba je zacyklená v rutině a obchod vede svou o tom, jak by se lépe prodávalo za míň. Takže co?

Vracím se obloukem k oné produktivitě, kterou zmiňuje profesor Zelený. Ne, fakt to není o tom, že budu vyrábět za konvenční náklady, prodávat pak s mizivou marží a trávit ve fabrice 10 hodin denně včetně víkendů. Takhle bychom se z toho kolotoče nikdy nevymanili.

Je to o nápadech a o lidech. Scházím se s těmi, co vědí víc než já. Spousta z nich má nejen zkušenosti a velký přehled, ale jsou i moc fajn. Hrajeme si spolu – na 3D tisk a další zdánlivé UFO věci. Jenže světe div se – fůra toho se dá už dnes i u nás reálně realizovat. Vedle 3D tisku je to třeba tlakové lití místo klasického obrábění (při kterém je mimo jiné fůra nevyužitelnýho odpadu), nebo lepení místo svařování atd.

Šikovných lidí s rozhledem je tu hodně. Rád se s nima potkávám a doufám, že právě na nich bude jednou stát ta fakt naše – česká výroba. Protože některý věci se prostě budou muset vyrábět pořád ?

P. S. Něco málo víc o Milanovi Zeleném např. v rozhovoru pro server Roklen.