Jak už jsem na blogu jednou – a dokonce nedávno – psal, máme fakt velkou radost, že nás oslovujete s nápady, jak celý ten náš stroj dál vylepšovat. Díky moc!
Na lecčems už pracujeme, něco zatím dáváme stranou. Jako třeba ideu dvousedadlové jednokolky KoloFogo.
Oslovila nás s tím poprvé zhruba před rokem jedna naše německá zákaznice, která už od nás jeden vozík má. Že prý čeká druhé dítě a ráda by pak s oběma prckama drandila v našem novém vozíku, tentokrát dvousedadlovém. Že prý ho musíme postavit my. My, my, my… ? Marně jsem jí nabízel druhej vozík, chtěla prostě vehikl pro dvě děti…
Ano, i takové se vyrábějí. Dvoukolové a šířkou vydají za metařův trakař, nemluvě už o váze. Zdvořile jsem odmítl. I proto, že jsme už v začátcích s Evou (designérkou) zvažovali taky tuhle variantu, ale jen okrajově a následně to uzavřeli s tím, že to vlastně ani k jednokolce nepásne.
Letos mi ale přistála na stole další poptávka. Zajímavá v tom smyslu, že nám nadšený klient (taky z Německa) nabídnul, že klidně zaplatí CELÝ vývoj a spokojí se s prototypem, který pro nás důkladně otestuje. Předem se prý vzdává veškerých klasických práv zákazníka – reklamace, stížností na fungování stroje atd.
Zkrátka, manželka brzy porodí druhý dítě a celá rodina se pak koncem léta vydá na cestu křížem krážem po USA, který chtěj projet právě s naší dvousedadlovou jednokolkou (jeho plán je projet Státy ze severu na jih).
Fajn, řekl jsem si, a poslal jsem mu prastarý skicy, který jsme tenkrát s Evou dělali. Snažil jsem se mu vysvětlit, že jsme tehdy dospěli k jedinýmu možnýmu řešení, který jsme pracovně nazvali „Bus“ a který s sebou nese celou řadu negativ, hlavně pak velkou váhu…
Místo toho jsem ho pro celou věc ještě víc nadchnul. Zaútočil na naši ješitnost s tím, že jestli je prý někdo schopen postavit takovej stroj, tak jedině my.
A tak jsem si znova pustil pár dílů Inženýrský odyssey, abych nasál patřičný nadšení pro novou věc ? Pravda, nemám za sebou ani socialistickej stát, ani EU, ale jednoho nadšenýho mecenáše, kterej je ochoten zafinancovat celej vývoj. Takže proč ne?
Začneme kalkulací… Jen nevím, jestli si lidi, včetně tohohle kapitalisty uvědomujou, co všechno za takovým vývojem stojí ? Řečeno s konstruktérem Zbyňďou z Inženýrský odyssey, kterej postavil kosmickou textilní mašinu Perpetis: „Jeden stroj je zhruba tisíc výkresů… Strašně moc práce…“
Tak uvidíme. Přesto se mi do toho asi chce ? Je to výzva. Nebo ne?
