Zkoušíme lidi přesvědčit o tom, že můžou tradiční dvoukolový vozíky za kolo vyměnit za jednokolky, s kterýma nemusej jezdit jen po asfaltu, ale hlavně v terénu. Povede se?
„Funkční vozík za kolo…“ „vozík za kolo jinak…“ „víc než vozík za kolo…“ „prémiový vozík za kolo…“ nebo ještě zajímavější „on baví“ ? Eh, všechny ty úderný a funkční ? slogany. Nějak si s nima ale nakonec musíme poradit všichni, strojaři, bankéři stejně jako ajťáci – jak jinak k lidem dostat info, že jsme vůbec tady.
Možná, že se do těchhle absurdních zkratek pokoušíme vtěsnat kvůli Googlu, kterej nám na reklamu vyhradí nemilosrdně jen těch 30 znaků. Daleko spíš je ale na vině nedostatek invence, nebo spíš zmatek v tom, co vlastně a proč lidem vnucujeme.
Jaký je rozdíl mezi funkčním prádlem a prádlem? Obojí přece funguje, nebo ne? Jak vypadá vozík za kolo jinak? Každý vozík za kolo přece vypadá jinak. Co je víc než vozík za kolo? Auto? A jak vypadá prémiový vozík? Slovník cizích slov žádný takový adjektivum nezná. Nejblíž je prémie, což je odměna. Takže vozík jako odměna?
Proč se bojíme říct, v čem jsme unikátní? Leda že bychom prostě unikátní nebyli. Přitom přece jsme každej jinej, tudíž originál. A přesně tuhle originalitu bychom měli zkusit lidem nabídnout.
Ukažme si to třeba na příkladu kadeřnic. Každá má svůj styl a svou klientelu. Jednu víc baví stříhat mladší, druhou zas starší klienty. Chlapy, nebo naopak ženský. Všechny ale nakonec stříhají všechny. Podle mě by bylo super, kdyby nějaká z nich našla odvahu a specializovala se výhradně třeba na pankáčský účesy.
Fajn, asi by ze začátku měla jen pár klientů, ale časem by se to rozkřiklo a mohla by si dík tomu za svoji originální práci říct i víc. Nemluvě už o tom, že by podobnou osvětou rozsvítila šedivej dav nastejno zastřiženejch hlav…
Je to zkrátka i o odvaze to risknout a jít proti zažitýmu. Vedle umu to chce to víru a přesvědčení, že to má smysl. Ale právě o tom je podnikání. Nebo by mělo bejt ?
My takhle zkoušíme lidi přesvědčit o tom, že můžou tradiční dvoukolový vozíky za kolo vyměnit za jednokolky, s kterýma nemusej jezdit jen po asfaltu, ale hlavně v terénu. Že by měli na kole s dětma utýct ze silnic do lesa a že si to tam můžou fakt užít – jeden jako druhej; aniž by se připravili o společnej zážitek (jak rodič, tak dítě).
Vytkli jsme si za cíl změnit celou branži. Vozíky podle nás patřej do terénu už proto, že se buduje čím dál víc singltreků s trasama pro rodiny s dětma. Takový vozíky musej bejt ale už z principu jednokolky a k tomu dobře odpružený, ideálně tlumičem.
Čím dřív se tohle ujme jako standard, tím líp. Děláme pro to všechno.