Sériová výroba přívěsných vozíků za kolo pro děti se rozběhla v 70. letech v Americe.

Děti květin a jejich děti tehdy odtáhly z Kalifornie na sever do sousedního Oregonu, zaparkovaly svý obytný přívěsy jednou provždy na předzahrádky a přesedlaly na kola. Pozůstatky jejich životního stylu, včetně nadšení pro kola, jsou tam patrný dodnes – od neutuchající fascinace buddhismem a mnoha dalšíma východníma naukama, přes vyhraněný veganství, až po nejrůznější ulítlé pouliční performance. Legraci si z toho už pár let dělá seriál Portlandia:

VIDEO

Ale zpátky k vozíkům. Právě tady, tj. v Oregonu zakotvil s výrobou nejrůznějšího vybavení pro nadšený a pravověrný cyklisty jistý Alan Scholz. V Severní Dakotě, odkud přišel, zas tolik bikerů nebylo (tam frčej víc káry, a čím větší, tím lepší). Právě v Oregonu vyvinul v roce 1978 první vozík značky Burley.

Na příběhu týhle značky je zajímavá ještě jedna věc, která tak trochu souvisí s tím, co jsem psal v úvodu. Nešlo totiž o klasickej podnik. Aby se rozjel a fungoval, složili se na něj všichni, co v něm pak dělali (ať už vyráběli, šili, nebo balili a řešili obchod).

Američani tomu říkaj „worker cooperative“. Tak trochu komuna, ale proč ne, hlavně že je životaschopná. Teda byla, alespoň nějakou dobu – v roce 2006 do ní nakonec musel vstoupit soukromej investor.

Foto archiv Burley.

Vozík se už tehdy připojoval k ose zadního kola. Nebyl odpruženej, ale to nebylo potřeba, páč brázdil široký, rovný asfaltky. Kabina se vlastně dodnes nijak zásadně nezměnila. Z jejího designu těžilo a ještě těží řada dalších firem.

Burley je dvoukolová klasika, která se od těch 70. let sice trochu víc obalila plastem, ale pořád je dost populární. Ostatně, tyhle kousky jsou k vidění i u nás.