Exkurz slepými ulicemi

Dvoudílný madlo, odpadlý a chechtající se dítě, kloub z pásoviny, která nešla ohejbat atd. Namátkou jen pár věcí, který stojej za vývojem našeho kočárku a vozíku za kolo KoloFogo.

Pokouším se zmapovat peripetie jedný výroby. Jen tak pro představu.

Listopad 2013

Tak tohle je náš první sériový prototyp. Sériový v tom smyslu, že jsme konečně dotáhli vývoj přípravků, aby se v nich kočárky daly dělat jeden jako druhej (jen na vysvětlenou: přípravek vypadá jako takový lego městečko – deska a na ní spousta kostiček se šroubky, hejblátek a tunýlků… aleee upínají se do toho trubky, aby se ořízly na stejnou míru, ohly ve stejném úhlu a svařily stejně přesně ?

Dvoudílný madlo? Jo, z nějakýho důvodu jsme se tenkrát zamilovali do tý plochooválný trubky (to kratší madlo). Eva ho tenkrát nakreslila s trochu jiným řešením, který ale padlo, páč by jí navrhovanej volantovej nástavec musel bejt mnohem delší, než se původně předpokládalo (hlavně by byl napevno a nebyl vejškově nastavitelnej).

 

Tahle plochooválná trubka se blbě sháněla, blbě se ohýbala, blbě eloxovala, ale jo, vypadala fakt pěkně.

Pokusili jsme se vychytat nedostatky tím, že se madlo na tlačení kočárku montovalo na tuhle parádní trubku a dalo se tudíž i výškově nastavit. Bylo taky z hliníku, ale už tak pěkně nevypadalo.

Zpětně uznávám, že to bylo dost urputný řešení, ale když my se tak zakoukali do tý plochooválný trubky a měli jsme k tomu vymyšlený elegantní upínání tažný tyče…

Listopad / Prosinec 2013

První čalounění. Super. Jen ta zadní kapsa byla níž — blíž kolu. Jinak jsme od tý doby modifikovali jen pár maličkostí. Fakt. Zkrátka navýsost profi práce firmy Čalounictví Rekovi. Tohle první madlo potáhla paní Reková koženkou, jako echt volant ?

Prosinec 2013

Tahle fotka zachycuje, jak to mělo jako vypadat, když člověk kočárek připojoval za kolo — to delší madlo měl sklopit dozadu… Zatím jen výpočty a teorie, žádná praxe. Sněžilo a mrzlo až praštělo. Zatím jsme s tím nemohli pořádně vyjet.

Únor 2014

Během ledna jsme ještě dotáhli čalounění, začátkem února pak přišly první pěkný dny, rozuměj slezl sníh ? , takže jsme začali testovat.

Byť to spojení vypadá elegantně – stejně jako na výkresu – neb tažná tyč přímo „nasedá“ na madlo, nedopadlo to dobře. Jeden kus jsem testoval já, jeden dostal k otestování švagr Ondra. Testoval jsem zprvu bez zátěže, následně s Jáchymem, který mi po pár kilometrech prostě z tyče odpadnul. Nic se mu nestalo, jen se s kočárem převalil na stranu. A smál se (no, spíš se strašně chechtal ?

Tažná tyč se do madla upínala rychloupínákem, potud OK. Závit pro něj se ale dělal do návarku (výpalku, který jsme svářením uchytili na poměrně velké ploše do zkoseného konce tažné tyče), a ten nevydržel a vyrval se.

Podobnou zkušenost udělal i Ondra. Takže jsem přistoupili k variantě, kterou jsem už v tý době nosil v hlavě (no jo, nelíbilo se mi to dvoudílný madlo) — totiž teleskopickýho / vysouvacího madla.

Březen 2014

Tak takhle vypadal první kočár s vysouvacím madlem. Bylo potřeba vyvinout novej upínák, tentokrát na madlo. Ale celek fungoval skvěle. Konečně.

Duben 2014

Poslední úprava se týkala kardanu, alias křížovýho kloubu. Původně jsme zkoušeli zkombinovat dvě účka, a to tak, že jsme ohnuli fakt tlustou hliníkovou pásovinu, navíc v takovým dost nemožným úhlu. Na takovou tloušťku nemá ohýbání kde kdo, ale našli jsme šikovnou firmu v Pardubicích. Bylo to nicméně pekelně pracný.

A tak jsme to následně vyřešili čtveřicí výpalků, které se navařovaly na tyč („účka“ představovala výpalky jen dva, leč jejich ohýbání zatápělo nám všem – při vší snaze nebylo vždycky přesný).

No, a takhle šel kočár konečně na testy do Strojírenského ústavu v Jablonci nad Nisou.

Další peripetie vývoje vylíčím v pokračování tohohle článku ?

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *